,,Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co s tím můžeme udělat.“ Slova českého génia Járy Cimrmana vystihují i emoce, které provázejí raketový nástup umělé inteligence.
Klinický výzkum, který už roky zápasí s digitalizací, si o pomoc AI doslova říkal. Kde jinde nasadit tak silný kalibr, než v oboru, který je postaven na komplexnosti, prediktivních modelech, kontrole a analýzách dat či plánování? AI může podle některých odhadů pomoci navýšit nábor do klinických studií až o 65 % a snížit náklady o 40 % (Olawade et al., 2025) – ještě potřebujete nějaké argumenty?
Studijní koordinátory budou ale v éře AI zajímat především výhody, které pocítí během své každodenní akrobacie mezi ISF, ICF, CRF, IRT, DBL, SIV, ePRO, laboratorními vzorky, queries, explodující mailovou schránkou, dotazy zkoušejících a především pacienty, kteří nadále preferují tradiční lidskou inteligenci a osobní kontakt.
Podle komentáře na webu CCRPS nahradí AI do roku 2028 až 60 % agendy studijních koordinátorů. Zastat by měla především kontrolu dat a jejich čištění, základní monitoring, plánování návštěv, práci s queries nebo screening pacientů podle předem definovaných kritérií. ,,Data do CRF a řešení queries, jejichž generování jako by poslední dobou bylo velmi dobře placeno za jakýkoliv kus? Jen si to, robote užij!“ Tady se asi nelze ubránit jisté škodolibosti a žádný studijní koordinátor by se nezlobil, kdyby mu s plněním a čištěním eCRF nějaký nástroj pomohl. Bohužel takové zázraky budou úzce souviset i s implementací moderních nemocničních zdravotnických systémů.
Z ankety ve facebookové skupině Koordinátoři klinických studiích vyplynulo, že by studijní koordinátoři (a jistě i zkoušející lékaři) nejvíce ocenili využití AI v oblasti identifikace pacientů a kontroly zařazovacích kritérií (35 % hlasujících). Takové nástroje a možnosti již existují, případně si je vyvíjejí i samotná zdravotnická zařízení v rámci svých informačních systémů, je ale třeba mít na paměti důvěrnost studijních i pacientských dat.
Koordinátoři hlasující v anketě by umělé inteligenci také rádi svěřili správu studijních dokumentů (23 % hlasujících) nebo ji využili v rámci feasibilit a start-up (14 %).
A co studijním koordinátorům zůstane? Nemusíme se obávat, je a bude toho stále dost. AI může sice třeba předvybrat pacienty podle protokolu nebo upozornit na odchylky, ale pouze koordinátor-člověk dokáže:
- Komunikovat s pacientem a reagovat na jeho emoce, nejistotu, neverbální signály
- Vyřešit nestandardní a krizové situace, vyjednávat a vysvětlovat
- Pracovat s kontextem, a ne jen daty
- Být AI lidským šéfem, který kriticky zhodnotí její výstupy
Realisticky zhodnoceno, v první fázi nás v klinických studiích čekají spíše náročnější časy. Zavádění nových systémů, nástrojů a pomůcek nebo vzdělávání v oblasti AI přinese jistě vyšší pracovní vytížení a komplikace různého typu. Ale abychom navázali na Járu Cimrmana: ,,Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale větší smysl dává se na využití AI začít připravovat.“
A co by taková příprava mohla zahrnovat?
- Nastavení interních procesů pro využití AI
- Vzdělávání: jak bezpečně a účelně s AI a jeho výstupy pracovat? Jak posilovat analytický a kritický přístup?
Studijní koordinátory umělá inteligence zcela nenahradí, ale určitě změní jejich roli a postavení.
V jaké oblasti klinických studií vidíte největší prostor pro implementaci AI nástrojů a jak se vám v praxi s AI daří? Co by vás na toto téma zajímalo?
(napsáno bez použití AI😊)
Přečtěte si více:
Zajímavé texty na téma AI, klinických studií a studijních koordinátorů (shrnuto umělou inteligencí)
Rozsáhlá přehledová studie mapuje využití umělé inteligence napříč celým životním cyklem klinické studie, od návrhu protokolu a identifikace vhodných pacientů až po analýzu dat a vyhodnocování výsledků. Studie potvrzuje, že AI může zefektivnit nábor pacientů, zlepšit prediktivní modelování a zvýšit kvalitu dat. Zároveň však upozorňuje na regulatorní otázky, riziko zkreslení modelů a nutnost lidského dohledu.
Komentář přináší odvážnou predikci vývoje pracovních rolí do roku 2028. Autor předpokládá výraznou automatizaci rutinních činností, zatímco lidská práce se přesune více k rozhodování, řešení nestandardních situací a budování důvěry. Text naznačuje, že role koordinátora nezanikne, ale promění se – ubude administrativní rutiny, přibude komplexní komunikace a odpovědnost. Největší hodnotu si zachovají činnosti vyžadující úsudek, interpretaci a práci s kontextem.
Článek se zaměřuje přímo na roli studijního koordinátora. Ukazuje, jak mohou nové nástroje převzít část administrativní zátěže, například práci s daty nebo rutinní komunikaci, aniž by oslabily význam koordinátora jako klíčového článku studijního týmu. Zdůrazňuje, že technologie podporují efektivitu, zatímco řízení procesů, stanovování priorit a odpovědnost zůstávají na člověku.
Text přehledně vysvětluje základní principy využití AI v klinickém výzkumu a popisuje, jak jsou tyto nástroje začleňovány do každodenní praxe. Upozorňuje, že tam, kde je nutné porozumění širšímu kontextu, klinickému úsudku a odpovědnosti, zůstává rozhodující lidský faktor. Technologie zde vystupuje jako podpůrný nástroj, nikoli jako samostatný rozhodovatel.
Článek shrnuje konkrétní oblasti, v nichž AI již dnes ovlivňuje klinické studie – například predikci náboru, kontrolu kvality dat, plánování studií nebo identifikaci odchylek. Zdůrazňuje potřebu adaptace a rozvoje nových kompetencí. Nejde pouze o nahrazení práce, ale o možnost zefektivnit procesy a rozšířit kapacitu týmů.
Tento text zasazuje umělou inteligenci do širšího kontextu digitalizace klinického výzkumu. Hovoří o decentralizovaných studiích, elektronických souhlasech, využití dat z nositelných zařízení a dalších technologických změnách. AI zde není izolovaným prvkem, ale součástí komplexní transformace, která mění organizaci a realizaci klinických studií i samotnou roli koordinátora.
Prakticky orientovaný zdroj nabízí konkrétní příklady využití nástrojů v každodenní práci – od sumarizace dokumentů přes plánování úkolů až po podporu při práci s daty. Text ukazuje, jak lze tyto nástroje začlenit do pracovního procesu při zachování požadavků na kvalitu a soulad s předpisy.
Technický průvodce popisuje různé typy AI řešení používaných v klinických studiích. Poskytuje širší přehled o tom, jak tyto systémy fungují a kde mohou být v rámci studie využity.