Mezinárodní den sester se slaví každoročně 12. května na počest narození Florence Nightingale (1820–1910), zakladatelky moderního ošetřovatelství. „Dámu s lampou“, kterou si svítila na zraněné vojáky, po 170 letech vystřídaly pokročilé technologie a vysoce kvalifikované sestry ve všech oborech medicíny. Stále větší zastoupení mezi nimi mají ale i studijní sestry -„dámy s protokolem a manuálem centrální laboratoře“, nenahraditelní členové studijních týmů.

Tereza Podlucká pracuje jako studijní sestra na Oční klinice Fakultní nemocnice Hradec Králové. Absolventka bakalářského studia všeobecného ošetřovatelství Fakulty zdravotnických studií Univerzity Pardubice se klinickým studiím věnuje už 7 let. Při příležitosti Mezinárodního dne sester se nám Tereza svěřila s tím, jak vypadá její den, čím se práce studijní sestra liší a co ji na práce nejvíc těší. Komu by ji doporučila?

Co vás vlastně přivedlo k práci studijní sestry a proč zrovna na oční kliniku?

Na oční klinice pracuji od ukončení studia. A byla to spíš náhoda (pro mě velké štěstí), že zrovna oční. Tíhla jsem spíše k péči o staré a nemohoucí, ale vzhledem ke zdravotnímu omezení (práce bez nočních směn), jsem se dostala na ambulanci na oční klinice. Práce v klinických studiích mi byla nabídnuta po návratu z mateřské dovolené v roce 2019. Tím, že jsem pracovala na oční ambulanci, byla pro mě výzva více odebírat krev, napichovat periferní žilní katetry, natáčet EKG anebo asistovat lékaři při aplikaci nitrooční injekce.

V čem vidíte rozdíl v práci studijní sestry oproti běžné náplni práce všeobecné sestry?

Největší rozdíl bych viděla v tom, že na studijní vizitě postupuji podle pokynů ve studijním protokolu, na rozdíl od oddělení, kde sestra plní ordinace lékaře.

Všechny procedury s pacientem musí navazovat za sebou dle pokynů zadavatele studie. Komunikace je taková rodinná. Tím, že pacient k nám dochází každý měsíc po dobu jednoho a někdy i dvou let, tak on zná nás a my jeho a někdy i jejich rodiny. Když studie skončí a pacienti jsou převedeni do ambulancí, vždycky nás na chodbě zdraví a hlásí se k nám. Je to milé.

Jak vypadá váš typický pracovní den?

Nyní máme studií méně a snažíme se je provádět pouze ve čtvrtek. Pro mě to znamená, že v úterý si musím projít, který pacient přijde, zkouknu, co jeho návštěva bude obnášet a vše si připravím. Pokud budou krevní odběry, musím objednat odvoz biologického materiálu na suchém ledu, který od nás putuje na letiště a letí dle druhu laboratoře do různých, a to nejen evropských zemí.

V den návštěvy začínám pracovat hlavně já, pacienty si zadám do Medicalc, předpřipravím zprávu, kde je zahrnuto, co vše se daný den bude vyšetřovat. Musím zkoordinovat své výkony, následně zavolat optometristku, která s pacientem vyšetří nejlepší zrakovou ostrost. Pak nastupuje lékař, provede vyšetření, která se musí udělat před rozkapáním zorniček a následně po rozkapání. Takhle pracuji zároveň třeba se třemi pacienty. Takže studijní sestra je i ten organizátor dne, aby vše navazovalo a pacient u nás strávil co nejméně času. Po všech vyšetřeních od lékaře následuje generace studijního léku, ať už injekcí do oka nebo tabletek, které si pacient užívá doma. Tuto medikaci vyzvedneme v lékárně a buď následuje proces aplikace léčebné látky do oka a nebo jen předání léků pacientům a odchod domů. Poté samozřejmě zkompletování dokumentace.

Co vás na vaší práci těší nejvíc a co naopak bývá nejtěžší?

Pokud jsou výsledky pacientů pozitivní a vidíme, že studijní medikace zabírá a pacient to tak i subjektivně vnímá, tak to mě těší nejvíce. Nikdy ovšem nevíme, zdali pacient dostává placebo, studijní lék ,nebo standardní léčivo, které už na trhu je.

A co je nejtěžší? Nejtěžší je začátek každé studie, než si to „sedne“😊, pak už to frčí.

Co je podle vás klíčem k dobré spolupráci v rámci studijního týmu?

Jako u každé práce je to komunikace a návaznost všech činností. Ochota celého studijního týmu odvést co nejlepší práci.

Setkáváte se často s obavami pacientů v souvislosti s jejich účastí v klinických studiích?

Největší strašák je asi délka studie a každoměsíční návštěvy. Pacienti jsou někdy z daleka a nechtějí zatěžovat rodinu, aby je k nám vozila každý měsíc. Ale strach z účinnosti léčby jsem zažila minimálně.

Pozice studijní sestry je v Česku stále relativně nová a mnoho sester či zdravotníků obecně o ní má jen mlhavé představy. Kterým kolegyním/kolegům byste práci v klinických studiích doporučovala?

Myslím, že na této pozici může pracovat každá z nás. Velkou výhodou je znalost angličtiny, která mi chybí. Empatie, obětavost a schopnost organizace práce jsou vlastnosti, které nesmí chybět.

Sestry dnes slaví svůj svátek. Co byste vzkázala těm „studijním“?

Tato práce je moc zajímavá. Největší úspěch vidím v tom, že jsme jeden lék měli ve studii a už je zařazen a schválen. Naši oční pacienti už se s ním léčí na věkem podmíněnou degeneraci sítnice a je plně hrazen pojišťovnou. Má skvělé výsledky ve snižování makulárního edému a zlepšení zrakové ostrosti pacientů.

Pokud dostanete nabídku být studijní sestrou a podílet se na výzkumu, nebojte se toho.

Děkujeme za rozhovor!

Pro ASKAS se ptaly Eliška Vrchlavská a Michaela Hanáková