Skok do neznáma

Pavlína Prosecká je všeobecná sestra s magisterským vzděláním a 28letou praxí. Jako studijní sestra a koordinátorka v brněnské Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně (FNUSA) - St. Anne's University Hospital Brno / FNUSA-ICRC pracuje už 13 let. ,,Začínala jsem zadáváním dat na konci rodičovské dovolené,“ vzpomíná Pavlína, ,,vyměnila jsem stavění lega za šanony s papírovými CRF.“  To její kolegyně z Masarykův onkologický ústav (MOÚ) , doslova tedy na (Žlutém) kopci kousek od ní, Alice Hrušková, v oboru teprve začíná. Letos dokončila bakalářské studium v oboru všeobecného ošetřovatelství a jako studijní sestra pracuje teprve 18 měsíců.

Přesto je spojuje vzpomínka, že neměly o práci studijní sestry před nástupem bližší představu. ,,Věděla jsem, že se nejedná o klasickou sesterskou práci. V rámci studia na vysoké škole jsme měli několik přednášek na téma výzkum v ošetřovatelství, ale netušila jsem, jak komplexní a náročná agenda to ve skutečnosti je,“ říká Pavlína, která se brzy vypracovala na Oddělení klinických studií a věnovala se studiím v oborech revmatologie, interny, ARO a nakonec onkologie. Ani její mladší kolegyně Alice si neuměla představit, co přesně práce studijní sestry obnáší. ,,Věděla jsem jen, že se týká péče o pacienty zařazené do klinického výzkumu. Už po první schůzce a seznámení s oddělením mi ale bylo jasné, že půjde o pestrou a různorodou práci. Očekávala jsem kombinaci péče o pacienty, administrativy a komunikace s kolegy napříč pracovištěm a odděleními.“

Zatímco Alice pracuje výhradně jako studijní sestra, Pavlína je příkladem, kdy se práce sestry spojuje i s činností studijního koordinátora. Zdravotnické vzdělání má v České republice asi polovina studijních koordinátorů.

Pavlíny i Alice jsme se zeptali na několik otázek, které vám svět studijních sester přiblíží.

Rozmanitost i přísná pravidla: práce, co má smysl

Co vás na práci studijní sestry nejvíc baví?

Pavlína: Pestrost. Každý den je trochu jiný – jednou jsem s pacientem osobně, jindy řeším pacienty přes CRF, komunikuji s členy týmu nebo monitory. Baví mě, že i stejné činnosti můžou být pokaždé jiné, že neupadám do stereotypu, že se pořád učím něco nového. Díky klinickým studiím mám přístup k nejmodernějším léčebným postupům. A co mě baví nejvíc je, když vidím, že ta má práce má smysl. Pacienti prospívají, studie vykazuje výsledky a lék se dostane do běžné péče.

Alice: Nejvíc mě baví různorodost práce, že mohu kombinovat péči o pacienty s administrativní činností. Zároveň mám prostor se podílet například při vytváření pomůcek a podpůrných materiálů ke studiím nebo při zavádění drobných inovací.

A co je naopak na této práci nejtěžší?

Pavlína: Nejtěžší je balancování mezi klinickou realitou a přísným výzkumným protokolem. Někdy bych pacientovi ráda pomohla, ale musíme dodržet přísné podmínky studie. Vnímám, že systémová podpora klinických studií by mohla být výraznější. Bez výzkumu se dopředu v medicíně jen těžko dostaneme dál. Ráda bych viděla možnost dalšího vzdělávání, např. specializace. Finanční ohodnocení často neodpovídá náročnosti práce a míře odpovědnosti. Navrhovala bych větší osvětu o naší roli mezi zdravotnickými pracovníky a zajištění lepšího zázemí (např. dokonalejší IT, prostory pro výzkum).

Alice: Tím, že trávíme s pacienty více času než sestry na standardním oddělení, vytváříme si k nim bližší vztah. Nejtěžší je pro mě situace, kdy studijní lék nezabírá a my už pacientovi nemáme co nabídnout. Co mě nebaví, je nadbytečné ,,papírování“ v některých studiích. Dále vnímám, že ohodnocení nelékařských zdravotnických profesí neodpovídá náročnosti, odbornosti a zodpovědnosti, kterou naše práce obnáší. To se ale týká nejen Oddělení klinických studií, ale i dalších zdravotnických profesí. Jinak ale není nic, co by se nedalo zvládnout.

Samostatnost napříč obory: jaká by měla být studijní sestra?

Pracovaly jste předtím i na běžném oddělení. V čem jsou největší rozdíly?

Pavlína: Oproti běžnému provozu je práce studijní sestry více samostatná a organizačně náročnější, zvláště je-li kombinovaná s pozicí studijního koordinátora.  Přijde mi, že je náplň práce daleko pestřejší. I když děláme stejný výkon, je v rámci každé studie trošku jiný, neupadáme do stereotypu. Navíc u nás práce sestry není orientovaná na jeden obor. Sestřičky musí zvládnout jak studii na interních oborech, tak chirurgických. Další rozdíly jsou v přesném harmonogramu jednotlivých výkonů, v jednotlivých studiích, specifické dokumentaci či v nutnosti používat (aspoň pasivně) angličtinu.

Alice: Pracovala jsem na lůžkovém oddělení gynekologie-urologie. Práce tam byla více stereotypní a kvůli velikosti oddělení i hodně náročná. Největší rozdíl ale vidím v rytmu práce. Teď pracuji samostatněji, ale zároveň je potřeba více plánovat a intenzivně komunikovat napříč různými odděleními.

Jakým sestrám byste práci na klinických studiích  doporučovaly?

Pavlína: Sestry, které by tuto práci chtěly dělat, by měly být pečlivé, zodpovědné, komunikativní, organizačně zdatné, schopny pracovat samostatně a mít chuť učit se nové věci. Předchozí praxe, ať na ambulanci nebo na lůžkovém oddělení, je obrovským přínosem. Znalost angličtiny je základním předpokladem pro tuto práci.

Alice: Doporučila bych ji sestrám, které jsou pečlivé, samostatné, mají dobré organizační schopnosti. Měla by je bavit práce napříč různými obory, protože každá studie se zaměřuje na jiné onemocnění, takže by sestra měla znát její zaměření. Praxe na oddělení je určitě výhodou.

Panují kolem práce studijní sestry nějaké mýty nebo nepřesnosti?

Pavlína: Mýtů by se jistě našlo spoustu. Pramení nejspíše z toho, že řada kolegů z nemocnice si neumí představit, co naše práce obnáší. Že nejsme jen „zalezlé v kanceláři“, ale že se také v rámci studie staráme o pacienty, že musíme dodržovat spoustu pravidel a že se naše výplaty nepohybují v takových výšinách, jak si mnozí myslí😊

Alice: Určité předsudky existují. Občas se najde někdo, kdo si myslí, že studijní sestry jen sedí u počítače a moc nepracují. Ve skutečnosti je to náročná a zodpovědná práce, která vyžaduje znalosti i spolupráci s řadou odborníků. Většina kolegyň ale vnímá naši práci pozitivně a vstřícně s námi spolupracují.

Vzdělávání je v klinických studiích nekonečný proces

Jaké vzdělání, školení nebo kurzy jste musely absolvovat po nástupu na tuto pozici?

Pavlína: Jsem pyšná, že jsem jednou z prvních, kdo absolvoval certifikovaný kurz Koordinátor klinických hodnocení léčiv pořádaný NCO NZO. Samozřejmostí bylo školení Správné klinické praxe a řada školení v rámci jednotlivých systémů a studií.

Alice: Prošla jsem adaptačním procesem, byla jsem zaškolena na každou studii, kterou mám s koordinátorkou na starosti. Absolvovala jsem také školení GCP a certifikovaný kurz pro koordinátory klinického hodnocení léčiv.

Jak dlouho trvalo zaškolování a po jak dlouhé době jste začaly pracovat samostatně?

Pavlína: Byla jsem první koordinátorkou a zároveň sestrou na našem Oddělení klinických studií. V nemocnici byly sestry/koordinátorky na jednotlivých klinikách, které tuto pozici vykonávaly (a některé ještě vykonávají) „navíc“. Mojí náplní práce jsou už jen pacienti ve studiích. Mými mentory byli z počátku monitoři studií a kolegové z jiných pracovišť, kde už studie nějakou dobu fungovaly. Měla jsem, a stále mám, velké štěstí na fajn lidi s velkými zkušenostmi, kteří mě postupně zasvěcovali a nadále poskytují cenné rady. Tenkrát mi hodně mi pomohlo, že už jsem měla ve zdravotnictví praxi, byla zvyklá pracovat samostatně a dobře se orientovala ve zdravotnické dokumentaci. Samostatně jsem tedy pracovala od samého počátku. Nicméně, učím se pořád, a to jak v medicíně, tak samozřejmě ve studiích.

Alice: Celý adaptační proces trval tři měsíce. Měla jsem skvělou mentorku Katku z našeho oddělení, která mě celým procesem provázela. Kdykoli bylo potřeba, ochotně mi poradili i ostatní kolegové. Intenzivní zaškolování trvalo asi dva měsíce a postupně jsem se začala zapojovat samostatně. Plně samostatně jsem pracovala přibližně po třech měsících. Myslím si ale, že během prvního roku se každý občas dostane do situace, kdy ocení radu zkušenějších.

Ranní káva a pak kolotoč vizit, komunikace a administrativy

Jak vypadá váš typický pracovní den?

Pavlína: Každý den je jiný, jsem model 3 v 1 (sestra, data manažerka, koordinátorka). Jednu rutinu ale mám. Svůj den začínám dobrou silnou kávou😊. Pak si otevřu mail. Vzhledem k nešvaru poslední doby dávat prioritu ke každému druhému mailu ho ale rychle opouštím a věnuji se přípravě na návštěvy pacientů. Přípravy si často dělám i den dopředu. Podílím se na pacientských návštěvách – vyšetření, odběry, zpracování dokumentace. Později se vracím ke své mailové schránce. Řeším mailovou korespondenci, telefonuji, zadávám data a řeším dotazy v systémech. Komunikuji s lékaři, sestrami, kolegyněmi, i monitory studie.

Nutno ale říct, že nejsem na všechno sama. Velkou pomoc mám u kolegů. Mám kolegyně sestry, které pomáhají se sesterskými úkony, mám kolegy, kteří mi pomáhají zadávat data a další kolegy mám přímo na klinikách, kteří pomáhají se „standardní“ péčí. V týdnu se střídají dny více „pacientské“ a dny více „administrativní“, více hektické a dny klidnější. Mým pracovním nástrojem je úsměv, milé slovo, chladná hlava, organizovanost a smysl pro humor. I po 13 letech mě práce ve studiích baví, neustále překvapuje, a hlavně neskutečně naplňuje.

Alice: Každý den je trochu jiný, ale ráno rozhodně nemůže chybět káva😊. Následuje rozplánování dne a komunikace s koordinátorem, lékaři, lékárnou, laboratoří a pacienty. Připravuji dokumentaci, podávám studijní medikaci, provádím odběry, sleduji stav pacienta a zařizuji přepravu odebraných vzorků. Někdy je den více administrativní, jindy zase převažuje přímá práce s pacientem. A občas přijdou i nečekané situace nebo nehlášené vizity.

Neocenitelný mentoring a podpora

Ranní káva, hluboký zájem o pacienty, rozmanitost práce, ale i nikdy nekončící vzdělávání a administrativní zátěž - to Pavlínu a Alici v jejich práci spojuje, i když každá pracuje v jiné nemocnici a má různě dlouhou praxi.

Do oboru klinických studií přichází v nemocnicích většinou nováčci. Může se jednat o vysoce kvalifikované zdravotnické nebo nezdravotnické pracovníky s dlouhou praxí v různých oborech, přesto jsou pro většinu z nich klinické studie nárazem do tsunami nových informací a postupů. Předávání a sdílení zkušeností, mentoring a podpora na pracovišti jsou proto pro profese v klinickém výzkumu nenahraditelné benefity.

ASKAS - Asociace studijních koordinátorů a sester hájí zájmy nejen studijních koordinátorů, ale i studijních sester. Podporuje jejich vzdělávání v oblasti klinických studií, profesní rozvoj a uplatnění v praxi.